Úvod

ČAS LÍHNUTÍ JE TADY?

NÁSADOVÉ VEJCE JE,KDYŽ ….

Násadové vejce se může nazývat násadové, pokud splňuje několik podmínek. O tom, že musí být oplozené, snad není třeba hovořit. Především jeho hmotnost musí odpovídat hmotnosti násadového vejce daného plemene, uvedené ve vzorníku. Tedy konkrétně pro maransky platí minimální hmotnost 65 g. Pokud se vám někdo snaží prodat vejce jako násadová, jejichž hmotnost je menší než 65g, poučte dotyčného prodejce o skutečnosti, že pojem „násadové“ neznamená jen, že dotyčný ho plánuje vložit do líhně, ale že to je termín, který znamená konkrétní vlastnosti vejce. Důvod je prostý. Podprůměrně vážící vejce = malé kuře, ze kterého neodchováte po všech stránkách kvalitní zvíře. Větší kuře má výhodu na startovní pozici. I proto a nejen proto se má nasazovat od slepic, které jsou v druhém snáškovém cyklu, jednak je máme z prvního cyklu prověřené (kvokají x nekvokají) a jednak automaticky nesou větší vejce. A nad to také už víme, které slepice i v tom prvním roce nesly o něco větší či těžší vejce než ty ostatní. Tedy pokud to stíháme sledovat. Všímáme si také, zda odpadají tzv. kuřičková vejce, tj. kolik vajec je na začátku snášky drobnějších, než se slepice naplno roznese do standartní hmotnosti vajec. A takové slepice si rovněž zapíšeme do poznámek. Stačí číslo kroužku. Pokud budeme líhnout jen z velkých vajec, je šance, že většina populace plemene bude snášet větší vejce. Větší vejce se lépe prodávají. Pokud nebudeme dbát předepsané velikosti vajec, plemeno ve velice krátké době ponese drobná vejce, protože návrat k přírodním vlastnostem a znakům je vždy rychlejší a kratší než opačně. To platí i o výši snášky a o kvokavosti. Proč je tomu tak, lze snadno vysvětlit – kur nepotřebuje k přežití druhu investovat energii a čas do snášky 200 ks a více vajec, ale stačí slípce nanést svých 15 a někdy i  2 x 15 vajec a vysedět kuřata.

Další podmínkou, kterou musí vejce splňovat, je správný tvar. Vejce nesmí být ani příliš špičaté, ani příliš kulaté. Obojí dělá problémy při líhnutí. Násadové vejce musí být čisté – znamená sebrané čisté, bez omytí. Omýt vejce znamená smýt z něj ochrannou vrstvu, tím umožnění průniku choroboplodných zárodků póry ve skořápce a to jest zkrátit dobu jeho životnosti. Ojedinělé nečistoty lze odstranit jen opatrně smirkovým papírem.

V neposlední řadě si v případě maransek všímáme zbarvení skořápky, která má na svém povrchu tenkou vrstvu tmavě červenohnědé, kaštanové, vzácně až čokoládové barvy. Je to plemenný znak a vlastnost maransek a slepice bez tohoto znaku nelze považovat za maransky. Platí čím tmavší vejce, tím cennější. K hodnocení nám poslouží přiložená barevná škála. Pozor, běžným jevem je, že vejce na počátku snášky jsou sytěji vybarvena než v průběhu času. Také horší nosnice mohou produkovat intenzivněji zbarvená vajíčka. Proto je nutno sledovat čestnost takových vajec, jestliže se objeví takové vejce u mladé slepice jednou do týdne, není to vhodná matka k další plemenitbě. Něco jiného je u slepic starších jednoho roku a více, kdy přeci jen snáška klesá a rozkládá se trochu jinak do ročního období. K orientaci hodnocení pak slouží právě údaje o nosnici získané z prvního snáškového cyklu. 

J.Kafka, L.Čajková, J.Mesteková


Vzhledem k různým dohadům a nejasnostem kolem  správnosti názvů barevných rázů maransek, a vzhledem k tomu že nám stále nebyla zaslaná odpověď na náš dopis předsedovi sboru posuzovatelů, předkládáme odůvodnění správnosti českého názvu ,,..krká“  Klub se k této variantě přiklání a bude  ho používat.

K barvě maransek měděně krká x měděně prsá či dokonce měděně černá:

Všechny mají společné jedno a to, že spadají do množiny faktoru břízového podmíněného dominantním genem E s různými obměnami, o kterých bude řeč. E správně s horním indexem velké R spadá do početné alelické řady na jejímž vrcholu je ráz černý EE dále břízový ERER, následně eWh Wh coby ráz pšeničný a konečně recesívní ee koroptví nebo chcete-li původní divoký. To jsou nám nejznámější rázy alelické série E. Nejčastěji se s nimi u kura domácího setkáváme v našich zeměpisných šířkách. Pro břízové faktory je společné například to, že u kohoutů není hnědý trojuhelník v křídle, na rozdíl od pšeničných či koroptvích kohoutů, dalším průvodním znakem je potemnělá pigmentace neopeřených částí hlavy typické pro novoanglické, brugské bojovnice či ardénské slepice. U maransek a třeba také u dolnorýnských slepic stříbrně břízových je tato tmavá pigmentace omezena na oční víčka. Variace břízové jsou ovlivněny různými dalšími geny a proto se vyskytují maransky s čistě černými prsy, s lehkými lemy na prsou, či s měděnými skvrnami  nebo dokonce s převládající měděnou na větší ploše prsou. Tyto odlišnosti je třeba chápat jako podkategorie Efaktoru – faktoru pro břízovou kresbu. Chceme-li u maransek čistě černá prsa, je třeba prosazovat název „černá měděněkrká“. Potom budeme snadno moci užívat také modrá měděněkrká a stejně tak černá a modrá stříbrokrká. Vysvětlení je na snadě: Ve vzorníku na straně 140 – 141 je přehled a genetický vzorec ke každému rázu, kterých se to týká. V případě …krkých se považuje za základní ráz u slepic obecně černý zlatokrký, který je podrobně popsán, ostatní jsou už jen jeho mutace.

Když půjdeme po stránce dolů, vidíme černé stříbrokrké, černé oranžovokrké, černé červenokrké. U těch se chvíli zastavíme. Černé červenokrké nejblíže odpovídají maranskám, ale! Při pohlédnutí vedle na str. 141 do rázů ….prsých na stejnou mutaci tedy na černé červenoprsé, vidím odlišnost ve vzorci, kdy  u červenokrkých je gen. vzorec: CC ERER ss(s-) MhMh  a u červenoprsých je gen. vzorec: CC ERER ss(s-) LgLg MhMh

Když si to rozepíšeme na jednotlivé geny, co který „dělá“,  tak gen „C“ je odpovědný za jakýkoliv pigment kromě bílé barvy, „ER“ je odpovědný za melanismus tedy černou s břízovým faktorem (v případě míšenců s modrými je tam ještě alela bl možná i zástupná za ER) a dále gen malé „s“ odpovědný za zlatý faktor (vazba na pohlaví – proto v závorce pomlčka pro samičí genotyp) a geny „Mh“, který je odpovědný za mahagonovou („červená rodajlenčí“) a „Lg“ odpovědný za lemy na prsou u …prsých. Z velikosti písmen vidíme, že vloha pro mahagonovou „Mh“ je dominantní, vloha pro lemy na prsou „Lg“ je také dominantní tudíž se snadno prosazuje vůči čistě černým prsům.

               Alela „s“ odpovědná za zlatý faktor je recesívní, a je zároveň původní divokou. U kohouta je na dvou pohlavních chromozomech , u slepice jen na jednom (proto pomlčka jako nepárový pohlavní chromosom). Když se podíváme o řádku níže na straně 141, je tam konečně ráz černý měděněprsý. V čem se liší od těch dvou výše zmiňovaných? červenokrká má gen. vzorec: CC ERER ss(s-) MhMh, červenoprsá má gen. vzorec: CC ERER ss(s-) LgLg MhMh, měděněprsá má gen. vzorec: CC ERER ss(s-) LgLg MhMh igig

                 Ze vzorce je patrné, že měděněprsý ráz je shodný s červenoprsým rázem, ale je tam navíc recesívní gen ig, který je zodpovědný za zesvětlení té tmavě červené barvy (Mh).  Nicméně, přikláněl bych se o prosazení rázu v těchto tabulkách dosud neuvedeném na straně 140 a sice černá měděněkrká se vzorcem CC ERER ss(s-) MhMh igig, tak bych aspoň podle zjištěného viděl tyto slepice jako bez lemů na prsou. Postrádaly by vlohy Lg. Pokud bychom tedy zavrhli …prsou kresbu  , a místo ní zavedli kresbu…krkou, tak by v jednom z posledních katalogů výstavy Náš Chovatel v Lysé n. L.  mělo stát: černá měděněkrká, modrá měděněkrká, černá stříbrokrká a je to významově v lati.

               Tak to je pro začátek k té nejrozšířenější barvě a kresbě maransek.            

                 Ale měla by se především a hlavně řešit náprava plemenného rámce a zpřísnit to, co bývalý předseda klubu jako funkcionář prosadil. Totiž benevolenci v posuzování typu, kdy z obdélníkového rámce, který jinak velmi přesně a jasně vymezuje zdařilá kresba ve vzorníku se stal během uplynulé doby prakticky trojúhelníkovitý. Maranska má v předcích mimojiné faverolku a díky ní získala některé znaky (opeřený běhák, hlubší obdélníkový, robustní rámec). Znamená to, že první před barvou by se měl dát do pořádku 

typ maransek, dále odstranit esovité přerostlé hřebeny se zubatými a zvlněnými praporky a s nepravidelnými zuby v hřebeni. Dále snížit úhel nasazení ocasu a jeho zmenšení. Setkáváme se s kolmými až veveřími ocasy s dlouhými rýdováky. A především prohloubit hruď, aby z toho zase byla dvojužitková obdélníková slepice a aby i kohouti měli zaoblená prsa. Plné vole to občas zkresluje, je třeba hodnotit zvířata příliš nenakrmená. Nohy, respektive patní klouby a holeně by neměly vystupovat z obrysu spodiny těla. Není to Croad Langšanka, nýbrž francouzská kombinovaná slepice, která má svalovinu tvořenou krátkým a šťavnatým vláknem. A není to zároveň ani polotěžký velkovýrobní typ hybridní nosnice z opeřenými běháky, zkrátka žádný dvojník černé Morávie. Francouzi – rození labužníci si potrpí na klenutá prsa, a trup a záda víceméně dozadu se nezužující. To vše při zachování slušné snášky velkých tmavohnědých až kaštanově načervenalých vajec.

Juraj Kafka