MARANS-KLUB FRANCIE …

…je od roku 1929 oficiální organizací slepic Maransek, slavná francouzská slepice čisté rasy, jejíž vejce se nazývají „extra-červená“ jsou nejkrásnější a nejtmavší známá vejce na světě. MARANS-CLUB DE FRANCE je výběrová asociace chovatelů, zodpovědných a konzervativních, již od svého vzniku v roce 1929. Tvar a barva vajec jsou také regulovány Společností Marans-Club de France, který je strukturovaný v regionech k francouzské federaci chovatelů drůbežářských chovatelů (FFV) a konfederací SCAF (Société Centrale d’Aviculture de France) prohlášenou za veřejný zájem. Převzato v roce 1990, MCF je strukturovaný v regionech, od 0 do 100 chovatelů a bude i nadále narůsat až do dnešních dnů, kdy má téměř 500 členů až na mezinárodní úroveň, chovatelé skutečných historických Maransek za posledních dvacet let, pod kontrolou MCF, byl club Maransek přemístěn a konsolidován v původní kolébce a stejně tak i v jiných francouzských regionech. Staré kmeny s extra-červenými vejci, které se nachází ještě divoce, jsou pečlivě prozkoumány a uloženy. Marans-Club de France se díky své struktuře stal nepochybně svým členským chovatelem a jeho zeměpisným vlivem, nejvýznamnější konzervatoří pro čistou rasu Marans. To dává Maranskému plemeni mezinárodní pověst. Šamionát Evropy MARANS 2000 byl korunován v prvním desetiletí oživením MCF s organizací výstavy více než 420 ks Maránů a s vydáním knihy věnované výhradně „The Marans“, jehož autory jsou Serge DEPREZ a Christian HERMENT. MCF jednou objevil během návštěvy farmy v Picardii skutečnou genetickou povahu dvou odrůd Fauves a Froments de la Marans, které byly také v chovném závodě od počátku, ale až do té doby to netušili. Získal tak první kontrolu a zlepšení oficiálního standardu Marans. Chov těchto odrůd pokračuje se svými chovatelskými členy, stejně jako s modrými plemeny Maransek a zlatými a stříbrně lososovými. Původní francouzská norma plemene je jedinečná a zakládá proto noru na mezinárodní drůbež. Vyvinuto od vzniku plemene S.C.A.F. (Centrální drůbeží společnost Francie) s Marans clubem Francie, F.F.V. (Francouzská federace chovatelů drůbeže) a výboru pro normalizaci ANJA (Národní sdružení drůbežářských soudců) je norma schválena Evropskou dohodou o normách pro čistokrevnou plemennou drůbež. MCF se stále zabývá genetickou ochranou různých odrůd originálních Maránů, které stále existují nebo se znovu objevují v rámci chovatelského závodu. MCF upevnila úzké vztahy s ostatními kluby Marans v zahraničí, nejprve s Marans-klubem Belgie a s ostatními národy. Ve Spojených státech, ve Španělsku a nedávno v Austrálii a Dánsku, také pod záštitou MCF, byl vytvořen skutečný klub chovu Marans. Oficiální francouzská norma byla přeložena do přesné technické angličtiny a respektovala původní plemeno. Tento překlad je sdělován jiným národům, jako je Spojené království, Austrálie a USA, s cílem přísného respektování francouzského standardu těmito národy. Jméno: „čistokrevný Marans“ je uložen a chráněn MCF s INPI. MCF je také dodavatelem oficiálních nedotknutelných a povinných kroužků pro každého, který stvrzuje název čisté rasy „La Marans“. Je také organizátorem schváleným SCAF pro francouzské a mezinárodní mistrovství Marans. Všechny hybridní křížení z kmenů Marans jsou podle standardu plemene zakázány od „Marans“ nebo „La Marans“. Marány anglického typu, který není v souladu s původní rasou, není oficiálně přijat a tudíž nemá nárok na název Marans. Stejně tak vajíčka těchto hybridů, jako ostatních Maranů, jejichž obvyklá a pravidelná barva je nižší než úroveň 4 na stupnici od 1 do 9 MCF, ztratily některé z genů nezbytných pro chovný závod a tento není oprávněn užívat název rasy „La Marans“ podle původního standardu, ani použít ve své historii. MCF vyzývá potencionální kupce, aby byli opatrní ohledně různých návrhů od inzerentů chovů, kteří se neoprávněně nazývají Marány, kteří už nejsou kvůli velkému rozporu mezi těmito ptáky a oficiálním standardem rasy, plemeno, včetně barvy vajec. Hledání chovatelů, kteří jsou členy Marans-Club de France, je již zárukou, že se s Marany skutečně setkáte. Jakákoli drůbež nebo křížení nemůže být s apelací „Marans“ pod záminkou narození a jeho chovu v jakékoliv oblasti. A Marans předložený jako takový, musí splňovat popis jeho oficiální normy, typ, barvu peří a barvu vajec. „MARANS-CLUB DE FRANCE“ se shromažďuje a otevírá, se zájmem a zdravou srdečností, nezaujaté solidaritě, včetně zahraničí, všem osobám odpovědným za jediný společný cíl obrany „Marány čisté historické rasy“ bez odchylky, ani respektování jeho typu a jeho jména, ani jeho původního vejce a to na národní i mezinárodní úrovni.

 Překlad : Inka z Bretaně

Volně přeloženo z francouzského serveru Slepice Maransky 

Plemeno Maransky naprosto vystihuje přísloví „Co bylo dřív vejce nebo slepice“ ? Uvádí zde historický původ který určuje jejich hodnoty a zásady. Existuje též britské plemeno Maransek s jiným opeřením. Ale více je hledané, když budeme trochu vlastenečtí (a že Francouzi jsou patroti) francouzské národní Maransky, které nebyly uznávané na tomto kontinentě.

Zeměpisný původ: Úplně původní Maransky žily uprostřed močálů, kde se nacházely chaty uhlířů. Odtud pochází původní slepice. Slepice Maransky získaly současný název z Marans, malého přístavního města, ležící na řece Sèvre Niortaise, přístav Aunis, na hranicích Poitou, 20 km severně od La Rochelle v Charente-Maritime ve vyschlé bažině v srdci národního parku Marais Poitevin, sousedící s Vendée ve Francii. Obyvatelé močálu Poitevin nebo Vendéen žili v chatách ze dřeva nebo rákosu.

Historický původ: Již v 12. století přinesly anglické lodě do La Rochelle bojové kohouty, které námořníci na dlouhých křižovatkách po moři přivezli na zábavu. Někteří vyměnili tyto kohouty za jídlo. Zachránění kohoutci nakonec přežili v bažinách. Výsledky získané s těmito kříženími byly kohouti, jejich slepice nesly vejce v různých barevných variantách a kohouty s pozoruhodným bojovným chováním. Jednotlivci měli poněkud podsaditou postavu. Stále nalézáme vliv bojových kohoutů v barvách, který se potvrzuje někdy i moderních kuřat Maransek. V 19. století s příchodem asijských ras (Brahma a Langshan), jsme svědky nové fáze křížení zejména z práce pana Louise Rouille křížením na konci 19. století slepic bahenní s Langshan a jeden z potomků dal dar mým prvním slepicím. Hlavním rysem této rasy byla stanovena v té době byla velká vejce extra-červené a peří do Tarsu zděděné pa Langshanu. V roce 1914 byl vystaven první speciální kohoutek jako „kuře země“. Bylo to z líhně paní Rousseau chovatelky z ostrova ve Vendée několik kilometrů od města Marans, Poprvé se zde mluvilo o slepicích z Marans v roce 1920, ona se zaměřila na výzkum větších a barevnějších vajec a na uniformizaci opeření. Vystavovala v La Rochelle v roce 1928 své miláčky s extra velkými a červenými vejci, které byly zaznamenány ve Francouzském drůbežáři, který hovořil vůbec poprvé o této rase Marandaise v červenci 1929. Roku 1929 byl založen klub M.C.F (Marans Club Français Maranský Francouzský klub), který dodnes pozoruje a chová tuto rasu. Roku 1930 byl homologovaný vzhled prvního standartu Marans a konečně v listopadu 1931 byl definitivně. Rychle proběhnu na poloprůmyslový vzestup Marans zastavený nejprve válkou a pak příchodem amerického hybridního průmyslu. Vypadalo to, že je malý zájem o nové chovatele kuřat, produktivita výzkumu byla známá všem a nestála za to, aby se vrátili. V 50-70 letech nastalo velká zklamání tím, že průmyslovci a kříženci porazili kvality Maransek. Farmáři a amatérští chovatelé však stále pokračovali ve své práci na ochranu černých měděnýchi Maransek, které měla pověst nejtmavších vajec. V 90. letech se pod záštitou stovek chovatelů a obnoveného MCF (Klubu Maransek) a dalších dobrovolníků stalo, že závod získal opět svou dobrou pověst, a od roku 2000 a až teď se začal počet chovatelů množit, ale je to další příběh … 

Překlad : Inka z Bretaně

2009 

Před devíti léty jsem byl na výstavě SIMA v Paříži. Uviděl jsem tam maransky, o kterých jsem v minulosti nic nevěděl. Zde jich bylo 13 barevných rázů, včetně zdrobnělých. Bylo tam několik klubů, kteří měli výstavní stánky. Klub chovatelů maransek měl největší uvnitř byly děvčata v krojích a velmi ochotně vysvětlovaly vše co o maranskách věděly.Celou cestou z výstavy jsem přemýšlel jak to udělat, abych je co nejdříve měl. Proč jsem vybral právě tento barevný ráz? Protože je tam barevný pohlavní dimorfizmus, který se mi líbil a hlavně ten vykazuje nejvyšší snášku a nejlepší čokoládové zbarvení skořápky. Maranska, byla vyšlechtěna na západě Francie poblíž městečka Marans na pobřeží Atlantiku. Není to plemeno nové, ve Francii se chová přes 120 roků. Vzniklo výběrem z původních slepic s přikřížením faverolek a barneveldek. Výběr byl zaměřen hlavně na barvu skořápky.Maranska je plemeno slepic středně těžké, s menšími rousy / punčoškami/, takže nemá snahu přeletovat, ani příliš hrabat. Jsou poměrně krotké, velice shánčlivé, od rozednění do setmění využívají výběhu a hledají žížaly, larvy, ponravy a zelené krmivo. Je o nich známo, že mají výborné masa, stejně jako ostatní Francouzká plemena. Snáška při dobré péči se pohybuje v prvním roce kolem 200 až 220 vajec. Obvzláště v druhém roce snáší vejce velká kolem 70 g. Barva skořápky nemá konstantní zbarvení, musí se stále provádět výběr k nasazování těch nejtmavších. Zbarvení skořápky je způsobeno v poslední fázi vejcovodu kde se vejce obaluje poslední tzv. neskořápkovou blanou, neboli kutikulou. Tato blána má za úkol schnutím vejce se vstřebat do pórů skořápky a chránit vejce před vysýcháním. Nejenom, že tato blána je čokoládově hnědého zbarvení, ale ona je vydatná, takže póry vejce maransek jsou mnohem více uzavřené, než u ostatních vajec. Z toho plyne, že vejce maransek vydrží mnohem déle čerstvá.

Hlavním selekčním znakem je tmavá barva skořápky, vysoká snáška a nežádoucí kvokavost. Po stránce exterierové je to poměrně těžké plemeno. Problematický je typ, trub mohutný, dlouhý, obdélníkovitý, ocas má být v úhlu 45 až 55 °, rousy, malé, pouze punčošky. Bez rousů jsou Anglické maransky, které nejsou v EE uznány. U našeho barevného rázu, je kohout bronzového krčního závěsu, hřbetu a závěsu sedlového. Prsa, spodní a zadní část je černá. Slepice je černá s měděným krčním závěsem.

29. června 2008 jsem spolu několika nadšenci založil Klub chovatelů maransek, hlavně za účelem plemenářské práce a to zamezení příbuzenské plemenitby. To se nám v klubu podařilo, mimo klub bohužel imbridink jen kvete. Známe případy, několika generací, připařování sourozenců, rodičů na děti a naopak.

V Klubu používáme kohouty od špičkových chovatelů ze zahraničí, využíváme je ve více cyklech. Popřípadě už vlastních po 5 generací nepříbuzných. Každoročně jezdíme na velké výstavy, nebo výstavy klubové našich sousedů. Rozhodnete-li se stát členy našeho klubu, rádi Vás přivítáme.

Ing. František Šonka